Moderátorka Hana Mašlíková: „Do Libně bych se nerada vracela“

Pocházíte ze severočeského města Krupka, ale kariéru jste udělala v Praze. Jak jste tehdy řešila bydlení v naší metropoli?

Zpočátku velice obtížně. Když jsem měla konečně peníze na pronájem malého bytu, to už bylo super. Předtím jsem bydlela po kamarádech a známých, jak se říká, v tašce a v kufru. Trvalo to dlouhých pět let a někdy jsem byla šťastná, že jsem mohla u kamarádky na koleji přespat alespoň jednu noc. Poté jsem bydlela v bytech, kde žilo více lidí. A to jsem velice trpěla. Miluji naklizený byt, ale když v jednom prostoru bydlí banda lidí, je to strašné.

 

Kde všude jste pak měla klíče od „vlastního“ bytu?

Začala jsem na Palmovce, pak přišly Vysočany, Řepy, Záběhlice, Hostivař, Letňany, Smíchov a Vršovice. Já ale díky tomu znám skvěle Prahu, protože kamkoliv jsem se přestěhovala, dokonale jsem se seznámila s nejbližším okolí.

 

Kde jste byla šťastná?

Nejšťastnější jsem byla na Smíchově, u Plzeňské ulice. Poblíž jsou chráněné krajinné oblasti, kam jsem chodila se psy. Bydlela jsem Pod Homolkou, to byl můj první byt s předzahrádkou. Na to jsem nedala dopustit, protože mi to přiblížilo dětství, vyrůstala jsem v domě se zahradou. Okolí bytu bylo nádherné, byly tam lesík i louky, moc mi to vyhovovalo.

 

A naopak – kam byste se v Praze nerada vracela?

Bydlela jsem také v Libni a Palmovka a Libeň, i když se tato místa určitě zlepšují, už bych se tam nevrátila. Hlavně kvůli lidem, připadalo mi, že je v těchto místech dost nebezpečno.

 

Kam jste se v hlavním městě nejraděj vydala na procházku?

Musím trochu přemýšlet, kam jsem v Praze na vycházky vlastně chodila. Určitě to nebylo po obchodech, nejsem „šopovací“ typ. Vždy jsme s manželem přemýšleli, kam vyrazíme, abychom mohli mít, byť na vodítku, s sebou psy. Nádherná je Kampa a případně pražské parky, kde je ale většinou miliarda lidí, dětí, sportovců na bruslích a kolech, kočárky, to nejde ani psa vypustit.

 

Proto jste nakonec zakotvila mimo Prahu?

Ano, toužila jsem po přírodě a během dne mám Prahy dost. Všechno si tu zařídím, pracuji tady, ale potom chci mít klid, projet se na kole nebo jít na procházku se psy nejen do veřejných parků.

 

Kolik máte psů?

Dva, ale bereme si ještě do dočasné péče psy z množíren nebo týrané pejsky, o které se staráme, dáme je dohromady a pak jim hledáme nový domov. Takže někdy máme tři.

 

Ti dva vaši stálí pejsci, to jsou kříženci?

Ne, máme málopočetná plemena, nejsou tady až tak obvyklá – je to louisianský leopardí pes, jmenuje se Drago a je mu pět let, a americkou bezsrstou teriéru Rozinku, té jsou dva roky. A v podstatě jim podřizujeme život. Je to vlastně příprava na příchod dítěte. Víme, že se někomu musíme podřídit, že na nás někdo doma čeká, o koho se musíme postarat. 

 

Že čekáte vaše první dítě, to už asi čtenáři Naší Prahy ví. Už máte pro něj/ni vybrané jméno?

Mám, ale neprozradím ho, bude to tajemství (úsměv).

 

Prý nechcete ani vědět pohlaví miminka…

To není pravda, chceme to vědět a už i víme. Je možné, že ještě před mým porodem se prokecne někdo z mých blízkých přátel, kterým jsme to řekli.

 

Napadlo mne, jestli náhodou nečekáte rovnou dvojčata?

Ne, to skutečně ne, bude jen jedno. A obdivuji všechny matky, které mají dvojčátka. Vím, že je to dvojnásobná radost, ale také dvojnásobná starost.

 

Máte jako těhotná zvláštní chutě?

To ani ne, ale jím dost a téměř každé dvě hodiny. Snažím se mít pestrou stravu, ale sem tam si dám nějakou tu prasárničku, třeba knedlo-zelo- vepřo. Ať má prcek z čeho růst… (úsměv).

 

Budete rodit v létě. Sledujete horoskopy?

Já ne, ale tchyně. Ta je z toho znamení, které našemu dítěti vychází, nadšená. Ale také ji můžeme překvapit a prcek se na svět podívá o něco dříve (úsměv). 

 

Porodíte v porodnici, nebo alternativě doma?

Máme 21. století a ráda bych využila toho, co lékaři v současnosti umí. Vyberu si plně vybavenou porodnici, protože kdyby se, nedej bože, něco přihodilo, chci mít pomoc hned po ruce. 

 

Bude manžel u porodu?

Ne, na tom jsme se oba dohodli. Bude čekat na chodbě. Podle mne by si porod měla žena prožít sama a otec by měl dostat do rukou miminko. Znám sice pár, kterému přítomnost muže u porodu pomohla a on si své ženy začal více vážit, ale také dvojici, které to naprosto rozvrátilo vztah.

 

Váš muž je zápasník MMA. Navštěvujete jeho zápasy?

Manžel už před rokem zápasení nechal, doufám, že tím uzavřel svojí kariéru. Byla jsem se samozřejmě podívat, když zápasil. A musím říci, že jak zápasy miluji a velice ráda chodím na galavečery MMA, tak když byl v kleci, byl to zvláštní pocit. Vím, že mu tam nešlo o život, že se bojuje podle pravidel, ale přesto mi nebylo moc fajn. Dost jsem trpěla a bolelo mě to tak hluboko u srdce, že nevím, jestli bych tohle chtěla ještě někdy postoupit. Ale vím, jak tento sport miluje, a kdyby se chtěl po odchodu vrátit, tak ho v tom samozřejmě podpořím.

 

Co nyní dělá?

Má svůj zápasnický tým, který i trénuje. Je vystudovaný politolog a kromě toho učí na fakultě tělovýchovy bojové sporty. Napsal o tom i knížku. Jsem na něj pyšná, protože hodně lidí s určitým pohrdáním řekne: „Ty máš nějakého zápasníka.“ Ale to je taková povrchnost, oni nevědí, co má za sebou. Je to inteligentní člověk, který se neustále vzdělává. Teď dokončuje trenérskou jedničku a já k němu vzhlížím, pro mne je ohromným vzorem.

 

Když už jsme u práce – kde vás naši čtenáři mohou vidět a slyšet?

Mám toho nyní moc, ale jsem za to šťastná, protože když jsem vytížená, jsem nejšťastnější člověk na světě a tím pádem je šťastný i můj manžel, protože jsem v klidu (úsměv). Deset let jsem pracovala jako modelka, ale nikdy jsem necítila v práci takový pocit štěstí jako nyní. Moderuji už dva roky Snídani s Novou a večer vlastní pořad Na férovku v rádiu Kiss. To mne moc baví, u mikrofonu zpovídávám zajímavé lidi. K tomu hraji již 10 let s Pavlem Kožíškem v jeho Divadle kouzel v Líbeznici ve čtyřech dětských představeních. A čerstvou záležitostí je pro mne muzikál Rocky. Neumím sice vůbec zpívat, ale mám v něm roli hvězdné televizní reportérky. Baví mě to, vždyť komu se poštěstí, že i když nevydá ani tón, účinkuje v muzikálu? (úsměv).

 

Co říkal muzikálu váš manžel, odborník přes mužné souboje?

Byl se na něj podívat a pak mi říkal: „Hele, myslel jsem si, že to bude parodie na box, ale nebylo to špatné.“ Beru to jako pochvalu, protože herci skutečně trénovali v ringu, a na to, že jsou úplní amatéři, umí skvěle boxovat.

 

I když jste těhotná, jste štíhlá. Držela jste někdy vůbec dietu?

Asi nikdy. Je to navíc umocněno tím, že s manželem žijeme poměrně sportovní život, natočili jsme spolu i nějaká sportovní videa, takže držet dietu nebyl důvod. Navíc, já mám jídlo ráda. A říkám si, pokud by se člověk nemohl ani pořádně najíst, když je třeba ve stresu či musí tvrdě pracovat, tak by ten život byl o ničem. Já se neomezuji, naopak, manžel mi říká, že jsem malé prasátko (úsměv), protože sním téměř všechno. Třeba na pouti langoš s česnekem, kečupem a sýrem… Neuteče přede mnou. Potom je mi sice dvě hodiny hrozně špatně, ale pak si ho znovu dám (úsměv). A teď v těhotenství si vůbec neberu servítky, protože to je snad jediné období v životě ženy, kdy může beztrestně do sebe ládovat cokoliv a nikdo jí neřekne, že je tlustá jako prase.

 

 

Hana Reinders Mašlíková 

- narozena 18. 5. 1982 v Teplicích

- modelka a moderátorka

- v roce 2006 se zúčastnila Miss České republiky a získala titul Miss Silueta; finalistka Miss ČR 2011 

- mediálně známou se stala účastí v reality show Trosečník

- moderovala pořad Prásk, nyní působí ve Snídani s Novou a v rádiu Kiss 

- 27. srpna 2016 se vdala za svého dlouholetého přítele zápasníka Mgr. André Reinderse.